Jak vyzrát na seberozvojový plán

Poslední léta nás pěkně sejmula. Spousta živnostníků a malých firem zkrachovalo a nikdy už se nezvedne. Doba nahrává velkým korporátům. I když všichni tušíme, že je to cesta do pekel a čeká nás novodobého otroctví pod kamerou a čipy, vydělávat si na chleba někde musíme. Šablonovitost korporátu navíc nekončí u přijímacího pohovoru. Čeká vás třeba takový nesmysl, kterému se říká Rozvojový plán.

Korporátní budování kapitalismu

Jakmile začnete pracovat v korporátní firmě, velmi záhy po zapojení se do budování kapitalismu zjistíte, že osobní život je přežitek a ke štěstí vám podle vašich nadřízených musí stačit trocha spánku a hodně kafe. Pokud jste ale během studia museli chodit do práce, máte výhodu a možná to vnímáte jako úlevu. 

O čem je korporát

Práce v korporátu je neustálé hodnocení, předhánění se a nafukování komárů do velikostí velbloudů. Místo skutečné práce se vyrábějí tabulky, grafy a na poradách se rokuje. Zásadní kámen úrazu na cestě k úspěchu je, když nejste soutěživí a neumíte jít přes mrtvoly. Nestačí totiž pracovat dobře, ale musíte mít tendence dobíhat dál a vyskočit výš. V korporátech hrají prim úlisní pochlebovači. 

Už zase to hodnocení

Určování hodnoty jedince na základě momentálního výkonu v číselné podobě je za hranicí lidského chápání. Neustálý důraz na vystupování z komfortní zóny, posouvání se vpřed a překonávání limitů, nezná meze. K tomu patří Rozvojový plán. Máte se ohodnotit několika větami, což vám vezme sebevědomí i vítr z plachet. Když ale nemáte zázemí, tedy komfortní zónu, výkony nestojí za nic. Proto je třeba pěstovat koníčky, věnovat se tomu, co milujte, třeba malovat. 

Rozvojový plán

Sebehodnocení je moderní formou mučení. Imposter syndrom neboli syndrom podvodníka, kdy svůj úspěch přisuzujeme náhodě místo svého talentu a schopnosti, je o vypichování chyb a zdůrazňování záporů. Všechno ostatní, co víte a umíte, je bráno jako samozřejmost a ztrácí váhu. Otázka, na čem chcete v příštích měsících zapracovat, vás srazí až na úplné dno. 

Každý pátý šéf je psychopat

Rčení, že každý pátý šéf americké firmy, je psychopat, dokazuje i aktuální studie forenzního psychologa australské Bond univerzity Nathana Brookse. Zkoumal 261 lidí ve vyšším managementu amerického dodavatelského sektoru a 21 % z nich splňuje diagnostická kritéria pro užší definici psychopatie - antisociální poruchu osobnosti. Amerika je naším vzorem a korporáty zde rostou jako houby po dešti.

Posílení opačných zdrojů

Řešením je posílit kolegiální vztahy, míru vlastní autonomie i nezávislosti a vyvážení mezi prací a rodinou. Jde o skvělý nárazník proti stresu a psychickým problémům.