Jak vznikají barvy a proč je vlastně vidíme

Barviva a paletu barev používá téměř každý zpracovatelský průmysl. Použití barev má identifikovat produkt se značkou, zvýšit atraktivitu produktu, vyvolat emoce a žádoucí chování i zájem zákazníka.

Světlo jako zdroj barev

Světlo se chová jako vlna i proud částic. Jev se nazývá dualita vln a částic. Elektromagnetické vlny o délce 380 až 780 nanometrů nazýváme viditelné světlo. Bílé světlo vzniká smícháním 7 barev duhy, která se v dešti objevuje na obloze za slunečných dnů. Padající kapky vody fungují jako hranol a štěpí bílé světlo na složky - barvy. Každá odpovídá určitému rozsahu vlnových délek. Elektromagnetická vlna s nejdelší vlnovou délkou 635 až 770 nm je červená, pak je oranžová, žlutá, indigo, zelená, modrá a nejkratší 380 až 450 nm fialová. Vlna střední délky ze sousedních vytvoří přechodové barvy.

Proč vidíme barvy

Barevné vidění vyplývá z citlivosti receptorů v oku na vlnovou délku světla. Vidíme barvy předmětů, odrážejících a pohlcujících dopadající paprsky světla. Objekty absorbují různé elektromagnetické vlnové délkyz oblasti viditelného světla a zbývající odrážejí. Část záření odraženého od povrchu předmětu se dostane k očím. Červené vlčí máky pohlcují elektromagnetické paprsky všech vlnových délek kromě těch červených. Vlny této délky se odrážejí a oko vidí červenou barvu. Bílý květ odráží všechno bílé světlo. Černé předměty zase v oblasti viditelného světla pohlcují všechny vlnové délky.

Fyziologie vnímání barev

Zrakový orgán je vybaven fotosenzitivními receptory, tedy tyčinkovými fotosenzitivními buňkami v zadní části oční bulvy zvané sítnice a čípky. Tyto buňky jsou zodpovědné za vnímání tvaru a pohybu a umí zachytit i jediný foton. Kužele jsou zodpovědné za vidění barev. V lidském oku jsou 3 typy čípků, které reagují na různé vlnové délky, a tím umožňují vidět červené, modré a zelené barvy. Pokud receptory zaregistrují střední vlnové délky, reagují na podnět všechny 3 skupiny čípků a vytvářejí v mozku dojem přechodné barvy tvořené těmito třemi základními barvami.

Mechanismus tvorby obrazu

Viditelné světlo tvoří elektromagnetické vlny v rozsahu 380 až 780 nm. Světlo dopadající na předmět je částečně absorbováno a odraženo. Elektromagnetická vlna odražená od předmětu nasměrovaná na receptory v oku, tedy na čípky a tyčinkové buňky v sítnici a dá vzniknout zmenšenému a převrácenému obrazu. Pak vyšle přes receptory impuls do mozku, tam se data interpretují a vytvoří extrémně rychle obraz předmětu. Oko rozlišuje několik milionů barev. Barevné vidění je subjektivní a interpretace barev různými pozorovateli může být nejednoznačná, nepřesná a velmi odlišná.